Lymeská borelióza ( LM)
Lymeská borelióza je jednou z nejčastějších chorob přednášených ze zvířecího hostitele na člověka. Borelie žijí v žaludečním traktu klíštat a až slinami se dostávají do krve člověka. Rod borreliaburgdorferi může dále dělit na boreliaafzeli, boreliagarinii a boreliaburgdorferisensustricto. První dvě jsou jako zdroj nákazy častější u nás, poslední v USA. Zda může infekci přenášet i jiný druh hmyzu než komár, není zatím zcela jasné. Borelie žijící v trávícím traktu klíštěte do slin doputují asi za 24 hodin. Proto je pravděpodobné, že odstraněním klíštěte do 24 hodin po přisátí, je možnost nákazy minimální. Pokud tedy dojde k bodnutí např. komárem, kdy nasátí krve trvá velmi krátkou dobu, není možný přenos infekce ze žaludečního traktu. Pravděpodobnost nákazy je malá, ale vyloučit ji nelze. Infekci nemusí přenášet jen dospělé klíště, ale i mezistupně jejího vývoje, např. nymfa, která je nenápadná a lze ji snadno přehlédnout. Navíce borelie, která je spirochetou, se dělí na rozdíl od jiných bakterií velmi pomalu.
Pokud se dostanou borelie do těla člověka, začíná její množení, nejprve lokálně, které se projeví typickým útvarem – erythemanodosum - zarudlá skvrna s postupně narůstajícím světlejším středem. Ale tato kožní reakce nemusí mít vždy typický charakter a dokonce ani nemusí vzniknout v místě přisátí. Ale jen malé procento přisátí klíštěte končí boreliózou. Ne všechna klíšťata jsou infikována a záleží i na stavu imunitního sytému, který může při dobré funkci nákazu okamžitě zlikvidovat. Ale je nutné zdůraznit, že erythemanodosum je vždy indikací k zahájení léčby antibiotiky. Pokud ale po přisátí klíštěte erythemanodosum nevznikne, nebo nejsou přítomny jiné klinické známky změny zdravotního stavu (únava, teploty a pod.), podání antibiotik není indikováno.
Když z nějakých důvodů, často poruchy imunity dojde k disseminaciborelií do organismu, může docházet již k závažnějším projevům choroby. V revmatologii hlavně (kloubní bolesti) a často i výpotky (převážně kolenní klouby), bolesti svalů. Ale i k postižení jiných orgánů, jako srdce, nervových struktur a projevy i další, v mnoha případech ne zcela specifické a dlouhodobé.
Pokud imunitní systém či léčba antibiotiky neuspějí při likvidaci borelií, dojde k přechodu boreliózy do chronického stadia. To už je potom často pro pacienta i lékaře velký problém. Chronické potíže mají často i psychosomatickou složku, která se od potíží z vlastní choroby těžko odfiltruje.
Stanovení diagnosy
Pokud zastihneme LM ve stadiu erythemamigrans, je diagnóza jasná a musí být zahájena okamžitě léčba antibiotiky. Protože protilátky se tvoří v detekovatelném množství až za 3 - 4 týdny po přisátí klíštěte (někdy se uvádí i déle), nemá smysl v této fázi provádět laboratorní vyšetření.
Pokud je indikacek laboratornímu vyšetření , jsou k disposici hlavně nepřímé metody
Metodou ELISA stanovujeme protilátky (PL) ve tříděI gMa IgG. IgM PL vzniká jako první, v průběhu úspěšné léčby klesají až vymizí a objeví se PL třídy IgG, které mohou dlouho přetrvávat, někdy i celý život. Nejsou ovšem známkou aktivní choroby. Tato metoda je sice velmi rychlá, ale je zatížena poměrně častými falešně negativními výsledky.
Western blot je přesnější metodou. Stanovuje PL proti jednotlivým částem povrchu borelie a je tedy nositelem daleko větší specifity. Ale i zde platí - v typickém případě je interpretace výsledků jasná, ale ne vždy přinese i test jednoznačný závěr. I zde mohou být výsledky zatíženy stavem imunity, mnohými zkříženými reakcemi a dalšími faktory. I zde je zásadní korelace laboratorních výsledů s klinickým stavem pacienta.
Metoda PCR je přímou metodou průkazu přítomnosti borelie, používá se někdy k vyšetření hlavně kloubního punktátu aliquoru. Je to sice metoda velmi přesná, ale i nákladná a výsledek není znám okamžitě. Je většinou určena pro specializovaná pracoviště.
Léčba
Prakticky všechny projevy boreliózy lze léčit antibiotiky nejčastěji tetracyklinové řady, podle efektu a tolerance je k dispozici i celá řada dalších.
I když to do revmatologie přímo nepatří (ale patří do klinické medicíny) je skutečnost, že klíšťata často mohou přenášet i jiné choroby. Až 12% klíšťat je nakaženo i dalšími patogeny a může být příčinou i jiných chorob. Známá je klíšťová encefalitida, kdy je původcem virus. Jsou to ale další choroby jako erlichióza, bartonelóza, babsióza i tularemie. Příznaky jsou většinou nespecifické, jako horečka, únavnost, bolesti svalů a kloubů s poměrně krátkou inkubační dobou. Onemocní ale většinou jen osoby se sníženou imunitou, nebo jinak stigmatizované.
Novým patogenem, který byl v klíšťatech prokázán, je neoerlichia, která napadá hlavně výstelku cév s možnými projevy zánětů žil i embolií. Pokud tedy máme špatný den, můžeme onemocnět při přisátí klíštěte nejenom boreliózou, ale i ostatními zmíněnými chorobami. Při stanovení diagnózy to potom může být velmi těžko řešitelný problém. Ale to všechno by nás nemělo odradit od chození do přírody, protože promořenost klíšťat není tak velká a jen malé procento přisátí končí chorobou. Při zachování známých možností ochrany, je možnost vzniku choroby malá.