Sarkoidóza je poměrně vzácné onemocnění, které může postihnou všechny orgány v lidském těle. Nejčastěji se projevuje postižením hilových plicních uzlin. Pokud je spojeno i bolestivostí hlavně kotníků a kožních postižením (erythema nodosum), tvoří tzv. Löfgrenův syndrom, který vidíme v rematologické ambulanci tak maximálně 3x ročně. Kloubní postižení bývá výrazně bolestivé, provázené otokem, ale většinou se jedná po zánět okolních tkání, ne o zánět kloubní. Postihuje více ženy většinou do 40 let věku. Periartritida bývá akutní, odeznává většinou bez terapie a nezanechává následky. Chronická artritida, postižení svalové nebo oční jsou méně časté a předznamenávají těžší průběh.
Diagnóza
Zatím neexistuje specifické laboratorní vyšetření s vysokou sensitivitou a specifitou pro tuto chorobu. Bývá zvýšená sedimentace erytrocytů, CRP a ostatních markerů zánětu. A vzhledem k tomu, že choroba zasahuje i do metabolizmu vitaminu D a pozorujeme i zvýšenou koncentraci vápníku v krvi a hlavně v moči. Jednoznačným potvrzením sarkoidózy je histologické vyšetření.
Léčba
Pokud se sarkoidóza projevuje v podobě Löfgrenova syndromu, doporučují se jen nesteroidní antirevmatika. Dříve se používaly i v časných fázích choroby i malé dávky kortikoidů. Tato léčba sice může urychlit odeznění příznaků, ale někdy se udává, že zvětšuje pravděpodobnost recidivy nemoci. Při těžším průběhu se dávky kortikoidů zvyšují, přidává se i methotrexát, při zvláště závažném průběhu je zkoušena i biologické léčba
MUDr. Vladimír Kutal