Jedná se o onemocnění imunitního systému, jehož cílovými strukturami jsou jednotlivé součásti kloubů, hlavně kloubní výstelka. Tento proces ve většině případů klouby nezvratně poškozuje s následným výrazným funkčním postižením a chronickou bolestí.
Toto onemocnění člověka postupně omezuje v pohybu a brání mu vykonávat běžné každodenní aktivity a žít samostatný a nezávislý život. Přestože pro revmatoidní artritidu je nejtypičtější onemocnění kloubů, může nemoc postihnout také kterýkoli jiný orgán v těle, například plíce, srdce nebo oči. Z kloubů jsou nejčastěji postižena zápěstí a drobné klouby na rukou a na nohou.
Původní příčina, která u konkrétního člověka vyvolá rozvoj nemoci, není dosud známa. Víme toho však hodně o mechanismech, kterými nemoc poškozuje klouby a vyvolává typické obtíže pacientů s artritidou. Po nějaké době probíhající zánět může vyústit až v destrukci kloubů.
Příznaky
prodromální (předchází vlastním projevům choroby)
- hubnutí
- únava
kloubní
- bolest drobných kloubů
- ranní ztuhlost
- omezení hybnosti
mimokloubní
- oční příznaky(záněty)
- plicní
- anemie
Vyšetřovací metody
Pro správnou diagnostiku a léčbu revmatoidní artritidy jsou nejdůležitější následující vyšetření: odběr a vyšetření krve, rentgenové vyšetření a punkce (postiženého) kloubu.
- Odběr a vyšetření krve – při odběru krve se odebírá pouze obvyklé malé množství. Z několika mililitrů je možno získat mnoho cenných informací o průběhu a aktivitě choroby. Důležité je především vyšetření revmatoidního faktoru a anti-CCP protilátek. To jsou autoprotilátky, vyskytující se u téměř všech pacientů s revmatoidní artritidou. Z krve je rovněž možno určit stupeň zánětlivé aktivity, charakterizované zvýšenou koncentrací CRP (C-reaktivní protein) a hodnotou FW (sedimentace erytrocytů).
- Rentgenové vyšetření – rentgenové snímky se pořizují pravidelně v průběhu nemoci. Pro lékaře je důležitá možnost srovnat rentgenové snímky z různých časových období a určit tak, zda a jak rychle postupuje zánětlivý proces poškozující klouby.
- Punkce kloubu – některé postižené klouby jsou zvětšené a bolestivé nejen kvůli otoku okolních tkání, ale také kvůli vyššímu množství nitrokloubní tekutiny, která je vylučována do kloubní dutiny. V takových případech se často provádí kloubní punkce – nabodnutí kloubu dlouhou jehlou a nasátí zmnožené nitrokloubní tekutiny. Punkce se provádí u větších kloubů, jako je koleno, kyčel nebo zápěstí. Z aspirované tekutiny je možné zjistit pravděpodobnou příčinu zánětu, a současně applikovat protizánětlivý lék (převážně glukokortikoidy).
Možnosti léčby
Nejvýznamnější místo v léčbě revmatoidní artritidy zastávají léky. Kromě nich však máme k dispozici také postupy rehabilitace, fyzikální léčby, revmatochirurgie a protetiky. Svou roli hraje rovněž lázeňská léčba (viz sekci Lázně).
- Farmakoterapie – farmakoterapie neboli podávání léků má v léčbě revmatoidní artritidy zásadní význam. V současné době jsou k dispozici tři základní skupiny léků – nesteroidní antirevmatika, dále léky modifikující nemoc a kortikoidy. Do postupů farmakoterapie patří také takzvaná biologická léčba. V takzvané biologické léčbě se užívají látky vyráběné genetickým inženýrstvím, které se blízce podobají přirozeným molekulám produkovaným v organismu. Tyto látky mají schopnost zastavit v určitém místě sled kroků, které vedou ke spuštění reakce imunitního systému a udržování chronického zánětu. Biologická léčba zásadně mění kvalitu života pacientů a vrací je zpět do normálního pracovního a společenského života. Není určena pro všechny pacienty, ale jen pro ty, kteří splňují kritéria pro zahájení biologické léčby.
- Rehabilitace a fyzikální léčba – pravidelná a správně prováděná cvičení spolu s postupy fyzikální léčby mají v léčbě revmatoidní artritidy nezastupitelný význam. Jejich úkolem je udržet dostatečný rozsah pohybu v postižených kloubech, zabránit ochabnutí svalů a ztuhnutí kloubu.
- Revmatochirurgie a protetika – v pokročilých stadiích revmatoidní artritidy lze chirurgicky odstranit zničené klouby a nahradit je umělými implantáty (takzvanými endoprotézami). Implantát, který obnovuje funkci zničeného kloubu, je možné použít jako náhradu u kloubů kyčelních, kolenních, ramenních, loketních, zápěstních i prstových. Chirurgická léčba pacienta také zbaví bolestí v postiženém kloubu.
Lázně
Lázeňská léčba revmatoidní artritidy je vhodná především pro ty pacienty, u nichž nemoc není příliš aktivní. Při některých formách lázeňské léčby může totiž dojít i k oživení zánětu, zejména jsou-li používány příliš teplé procedury. O vhodnosti lázeňské léčby může rozhodnout pouze lékař-revmatolog, který také nese odpovědnost za to, že pobyt v lázních nezhorší průběh nemoci. Obecně je lázeňský pobyt možné předepsat pacientům od II. stupně choroby s funkčním postižením typu b.
Aktuální poznámky
Na doporučení lékaře většinou pacient absolvuje pobyt v průměrném rozsahu jeden měsíc až jeden a půl měsíce. Lázeňský pobyt by měl přinášet zintenzivnění celkové léčby. Prospěšná je možnost celodenního rozvržení léčby a často i příznivé působení příjemného lázeňského prostředí. Při vzniku aktuálních problémů bývá navíc k dispozici odborná lékařská pomoc.
Základním požadavkem léčby RA je včasné stanovení diagnosy. Čím dřívebude diagnosa stanovena, tím jsou výsledky léčby lepší a choroba se může dostat pod kontrolu. Proto se zavádí nová diagnosa – suspektní artralgie( podezřelé bolesti kloubů). Pokud tedy má někdo bolesti hlavně ručních kloubů, které jsou lokalizací typické pro RA a positivní RF a nebo anti-CCP, případně i oba faktory, má do budoucna větší pravděpodobnost vzniku RA. Takoví pacienti vyžadují časté sledování a pokud se RA skutečně manifestuje i umožní včasné zahájení léčby. Záleží hlavně na praktických lékařích, aby u pacientů s bolestmi ručních kloubů provedli laboratorní vyšetřenía v případě positivity RF a anti-CCP odeslali možného pacienta na revmatologické vyšetření.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org
MUDr. Vladimír Kutal