Dna je jednou z nejznámějších kloubních chorob. Její příznaky jsou velmi bolestivé i nápadné, a tak je její charakter dokumentován v mnoha historických pramenech již po tisíciletí a podle archeologických nálezů u lidí již ve starověku. Dnou byli postižení angličtí králové (proto se nazývá královskou chorobou), trpěli jí velcí geniové lidstva jako Cicero, Rubens, Newton, Goethe, Paracelsus a Kant a mnozí další. Jednou z prvních dostupných prací o dně je práce trenčínského rodáka Jána Bacsmegyeiho z roku 1727 z názvem "o Podagre". Jak se lze dočíst, už tehdy lékaři měli velké zkušenosti s diagnostikou a léčbou dny. Za příčinu se považovala triáda víno, neřest a hněv. Neřestí se mínila hlavně nestřídmost v jídle ( ale i nadměrná sexuální aktivita) a pití vína. Věděli rovněž, že se dna hromadí v určitých rodinách, v jiných případech je vázána hlavně na škodlivé dietní návyky. Jako léky se doporučovala střídmost, pití vody, fytoterapie, někdy i soli rtuti. Také pouštění žilou, vyvolání průjmu nebo potné kůry autor ve své práci zmiňuje.
Vznik dny
Dnes je dna nejčastější chorobou z krystaly indukovaných artritid. V průběhu hlavně neléčené choroby dochází ke vzniku a ukládání krystalů natrium urátu ve tkáních včetně kloubů. Pokud se krystaly dostanou z nějakých důvodů do kloubu, vyvolají bouřlivou zánětlivou reakci,kterou vidíme nebo i cítíme v podobě dnavého záchvatu. Dna postihuje až 2 % obyvatelstva, častěji muže než ženy. Ženy před menopauzou onemocní málokdy pro ochranný efekt estrogenů.
Nejzřetelnějším rizikovým faktorem dny je zvýšená koncentrace kyseliny močové v krvi (hyperurikemie). Hyperurikemie vzniká většinou v důsledku nedostatečného vylučování kyseliny močové ledvinami, menší část zvýšeným příjmem v potravě purinů v potravě nebo při některých závažných chorobách doprovázených rozpadem tkání. Obvykle dna začíná bolestivou artritidou nejčastěji základního palce nohy. Kloub je oteklý, zarudlý, výrazně bolestivý, bolesti se zvětšují i lehkým dotekem např. pokrývky. Méně často mohou být postiženy i ostatní klouby těla, zejména kolena. Záchvat většinou dosahuje maxima v prvních dvou dnech, později sám odeznívá, maximálně do dvou týdnů.
Léčba dny
Pokud má pacient laboratorně prokazatelnou hyperurikemii, ale dosudneměl dnavý záchvat, doporučuje se nejenom změna stravování, ale i celkového životního stylu. V potravě nutné zcela vyloučit vnitřnosti a masové vývary,mořské plody, z ryb jsou nevhodné sardinky, omezit maso a masné výrobky, hlavně uzeniny, tvrdý alkohol, nápoje slazenéfruktózou. V teplých dnech je nutný dostatečný přísun tekutin k zamezení tvorby močových kamenů. Žádoucí je opatrná redukce váhy. Změna životního stylu musí zahrnovattaké redukci váhy i zvýšení pravidelné a přiměřené fyzické aktivity.
Při sledování a léčbě pacienta se musí brát v úvahu i asociovaná onemocnění jako je hypertense, ischemická choroba srdeční, poruchy metabolismu tuků nebo ledvinná onemocnění. I některé léky mohou zvyšovat hadinu kyseliny močové,převážně diuretika.
Nejznámějším lékem dnavého záchvatu je kolchicin. Někdy je dávána přednost plné dávce nesteroidních antirevmatik (nap. i ibuprofen, diklofenak) vzhledem častým toxickým projevů léčby kolchicinem, hlavně průjmu. Méně často jsou používány kortikoidy aplikované přímo do kloubu nebo v podobě injekcí do svalu nebo tablet.
K léčbě období mezi záchvaty ( ale může vzniknout při dostatečné léčbě pouze jeden za život) se používají preparátu alopurinolu pod různými názvy. Preparát tlumí syntézu kyseliny močová a snižuje její koncentraci v krvi. Hodnota optimální koncentrace kyselino močové se podle věku a doprovodných chorob stanovila na 360umol/l. Ve světě existují i jiné lékové skupiny k léčbě dnyjako jsou urikozurika ( zvyšují vylučování kyseliny močové do moči) nebo urikáza. Zástupci obou těchtoskupin nejsou u nás registrovány. Při léčbě dny se dělá někdy chyba – v průběhu léčby dnavého záchvatu by se neměla dávka alopurinolu zvyšovat ani snižovat.
MUDr. Vladimír Kutal